Finále SP Whistler
Vrcholem letošní sezóny bylo finále Světového poháru v Kanadském Whistleru. Cílem bylo poznat závodní trať, na které se příští rok pojede paralympiáda a především zabojovat o Křišťálový globus ve sjezdu.
S poměrně náročnou tratí jsem se zpočátku dost prala. Členitost, odkoněné pasáže, zlomy... zkrátka žádný med pro lyžaře, který nevidí. Vyžaduje to hodně soustředění, cit pro jízdu a dokonalou souhru s trasérem. Ideální by bylo jezdit na kopci aspoň týden v kuse, tak abych ho měla najetý a nemohlo mě nic překvapit.
Dva tréninky sjezdu nebyly zrovna povzbuzující do
nadcházejícho stěžejního závodu sezóny, měla jsem co dělat abych je
aspoň nějak dojela. V závodě při mě stálo štěstí a já dojela
s drobnými chybami na 2. místě za domácí závodnicí Viviane
Forestovou, se kterou jsem se pak pro shodný počet bodů ze sjezdu
podělila o Křišťálový globus. Po čtyřech letech se mi
tak podařilo získat malou sjezdařskou trofej, a to opět
z rychlých disciplín. Předchozí globus byl v roce 2005 ze
super-G.
Právě v super obřím slalomu jsem měla i letos šanci na
medailové umístění v celkovém hodnocení. Ve Whistleru jsem ale
tento závod po pádu nedokončila a šance stát na stupních vítězů
mezi třemi nejlepšími ženami super-G byla ztracena.
Na budoucí olympijské trati jsem startovala ještě v obřím
slalomu, ve kterém jsem skončila na 4. místě a vyjela si v této
disciplíně celkem slušné fisové body.