Anička vítězí nad svým postižením
31.03.2007 - Svatava Hernandezová - str. 17
Jednadvacetiletá sjezdařka Kulíšková ze Železné Rudy sbírala další trofeje.
I když letošní zima zimním sportům moc nepřála, jednadvacetiletá
Anička Kulíšková ze Železné Rudy sbírala další trofeje ve sjezdovém
lyžování zrakově postižených.
Jako jediná z celého českého reprezentačního týmu získala na
loňských Paralympijských hrách v Turíně stříbrnou medaili.
Kamarádčiny oči
„V sezóně 2006/07 dcera změnila traséra, jímž jsem byl dosud já, za kamarádku Štěpánku Lučanovou. Trasér je pro závody zrakově postižených velmi důležitý, protože nahrazuje oči závodníka. Anička má jen zbytky zraku. Zatímco u zdravého člověka je zorné pole 180 stupňů, ona je má jen čtyři stupně, je to tak, jako by se dívala na svět skrze úzkou trubičku. Při závodě vidí totiž pouze boty svého traséra a pomocí vysílačky dostává další nezbytné pokyny. Ale i s tímto handicapem dokáže při sjezdu dosáhnout téměř stokilometrové rychlosti,“ říká s hrdostí v hlase její otec Martin Kulíšek.
„I když letošní zima děvčatům moc nepřála, takže neměla podmínky na podzimní trénink, dokázala se v závěru Světového poháru prosadit právě v rychlostních disciplínách,“ pokračuje Kulíšek. V závěrečném díle Světového poháru v italském Zoncolanu se tak umístila Anička v Super G druhá a v obřím slalomu čtvrtá, když ve slalomu letos nestartovala. V celkovém hodnocení Světového poháru obsadila třetí místo. Za SG si v celkovém součtu přivezla opět stříbrnou medaili a v obřím slalomu se umístila na výborném třetím místě.
„Teď si dá trochu oraz, musí složit také zkoušky, které měla odložené, a v létě už se začne připravovat na další lyžařskou sezónu. Chce se totiž opět zúčastnit seriálu závodů Evropského a Světového poháru a bojovat o velký křišťálový glóbus, stejně jako se zúčastnit mistrovství světa a získat medaili a konečně v roce 2010 na paralympijských hrách ve Vancouveru opět stanout na stupních vítězů,“ říká k cílům své dcery Martin Kulíšek.
Lyže, flétna, kytara
Anička nyní studuje na Konzervatoři J. Deyla v Praze hru na příčnou flétnu a kytaru. Miluje psy. Má ráda rychlost, jízdu na motorce a jejím velkým koníčkem jsou letadla od těch nejmenších až po vojenské stíhačky. Proletět se v ní je jejím snem. Dokonce tvrdí, že nebýt jejího postižení, byla by už dávno vojenským pilotem. Za sebou již má i seskok padákem, leze po skalách, jezdí na vodních lyžích, surfuje. I přes své zdravotní postižení dokázala víc než mnozí z jejích zdravých vrstevníků, a tak vítězí nejen se svým handicapem, ale i nad ním.
Regionální mutace| Právo - Jižní Čechy